Afrika je naší srdeční záležitostí.
První cestu do Afriky jsme podnikli v roce 2005 s CK Livingston a tehdy se nám zapsala tak do našich srdcí, že od té doby navštěvujeme tento kontinent každoročně. Nejdříve prostřednictvím místních cestovek a potom už individuálně. Navštívili jsme většinu zemí jižní a východní Afriky s našimi přáteli z Brna, nebo sami ve dvou. Spali jsme, jak ve stanu v kempech, tak v nejluxusněších lodžích. Vždy jsme měli pevně stanovený itinerář, takže jsme věděli, že „jestliže je úterý, musíme být v Belgii“, protože jsme byli většinou vázáni na rezervaci ubytování a to i v některých kempech, takže prostor pro improvizaci ve stylu „tady se nám líbí, tady zůstaneme déle“ byl minimální.
Všechny cesty byly úžasné, ale naše měsíční expedice začátkem roku 2015 s UNZIPem
měla trochu jiný rozměr a hlavně ještě větší přiblížení se k přírodě. Měli jsme také sestavený itinerář, ale vždy byla možnost kdykoliv se rozhodnout pro jakoukoliv změnu. Byli jsme vázáni pouze datumy na našich letenkách.
Začali jsme v Nairobi. Přes jezero Naivasha jsme se přesunuli do Ugandy, kde jsme v Kampale chtěli navštívit naši adoptivní dceru Prize a pokračovat dále do národních parků. Naše setkání s Prize bylo pro nás všechny tak emotivní, že jsme s vděčností přivítali návrh Petry a Pavla na změnu itineráře a strávili jsme tak další dva dny s Prize a její dcerou Yvonkou u jezera Buniyoni. Krásné dva dny, na které nikdy nezapomeneme. Pokračovali jsme do parku Queen Elizabeth s úžasným kanálem Kazinga, kde jsme mohli z lodi sledovat obrovské množství ptáků a zvířat a dokonce jsme i vyprošťovali loď s turisty uvázlou na mělčině. V parku Ishasha jsme se setkali se stromovými lvi a v Bwindi jsme podnikli brutální sedmihodinový trek za úžasnými horskými gorilami. Z Ugandy jsme se přesunuli do tzv. „ Švýcarska Afriky“ do Rwandy. Skutečně nás překvapily perfektní asfaltky a čistota ve městech a kolem silnic. Byli jsme uchváceni krásami jezera Kiwu, NP Akagera a především NP Nyungwe, kde jsme pozorovali kočkodany čepičaté a turaka velkého. Zde jsme zažili asi nejkrásnější kempování na divoko v džungli u hranic s Burundi. Grilovali jsme pravou svíčkovou a zažili jsme nepopsatelný ranní rozbřesk, kdy mlha ustupovala vycházejícímu slunci. Dále jsme pokračovali do Tanzánie, kde jsme v NP Serengeti mohli sledovat levharty a spoustu lvů včetně těch stromových. Závěr patřil Keni a NP Masai Mara, který nás opět nezklamal. Zážitky z kempování v otevřených kempech v národních parcích, kde jsme byli sami pouze se zvířaty, jsou nezapomenutelné. Nelze ani popsat večery při západu slunce a večeře u ohně v záři petrolejky při úplňku a obloze plné hvězd se sklenkou dobrého jihoafrického červeného. No a když posvítíte čelovkou do tmy a proti vám zasvítí několik očí, tak to už není co dodat. To se musí zažít na vlastní kůži. A úplně na závěr nám Petra s Pavlem připravili malé překvapení u jezera Naivasha a to návštěvu a oběd v Elsamere, v domě a nyní muzeu Joy a George Adamsonových, kde pobíhalo množstí gueréz pláštíkových. Byla to úžasná komfortní expedice se spolehlivým perfektně vybaveným Land Roverem Defendrem a plným servisem. Jsme vděčni, že nám bylo nabídnuto pokračování v lednu 2016. Z této expedice s UNZIPem máme však bohužel jednu výčitku a to je to, že jsme naučili Petru s Pavlem na ranní a večerní podávání desinfekční slivovice, ale doufáme, že nám to oni i jejich játra odpustí.
„Asante sana“
